RADIM MAŇÁK #10 post: obránce narozen: 10.10.1980 výška: 182cm váha: 79 kg držení hole: Levé 1. gól: 10.11.2002 (BOCA JUNIORS OLOMOUC)

Charismatický a velice komunikativní to člověk v obranných řadách Rožnova. Od prvních chvil udivuje své spoluhráče a rozptyluje soupeře přímo detailním popisem ať už historek či právě dokončené akce. Pokud se vám ještě nepoštěstilo Radima zaslechnout pak jste si tohoto blonďáka s desítkou na dresu mohli povšimnout při jeho nenapodobitelném stylu bránění, kdy v maximální obětavosti zabránit gólu, používá skrytých es, v podobě všelijakých vývrtek, kotoulů a dalších nenapodobitelných pohybových kreací. U příležitosti jeho svátku jsme udělali s Radimem Maňákem krátké interview.

související články:

Nazdar Radime můžeme poprosit o rozhovor?
Samozřejmě!

Jak prožíváš letošní horké roztančené léto?
Stejně jako předchozí léta. Pracovně, sem tam nějaký odpočinek, florbálek, do toho nějaká ta akcička….těch je teda trošku více než dříve :)

Víme o Tobě, že jsi velice pilným studentem, již se stalo, že na to doplatili i tví spoluhráči…, mohl bys nám upřesnit jak se vyvíjí tvé studium a kde studuješ?
Ale to snad ne!! Zatím jsem kvůli studiu vynechal jen sobotní "díl" letošního Vikings Cupu, přičemž za mě byla přinejmenším adekvátní náhrada. Momentálně se rozhoduji, zda nastoupím do čtvrtého ročníku Fakulty ekonomicko - správní v Pardubicích, což je má předchozí tříletá štace, a nebo se přestěhuji na dva roky do Brna na podnikatelku při VUT.

Dostali jsme do redakce i pár otázek z řad fanclubu, především od tvých fanynek, zdalipak je "Many" ještě k mání?
A že jsi nedal nějaké echo, lumpe…!! Kdypak to bylo? Ne Zbygare, ty kecáš více jak Many!! Každopádně jsem pořád k mání.

Pojďme k florbalu, jak dlouho florbal hraješ a kdy jsi se k němu prvně vůbec dostal?
Nejdříve jsem "naháněl" děrovany míček na střední, ale to bylo s klasickou hokejkou, protože se nám ty florbalky zdály být nějaké divné. Pak chvíli na vysoké, až jednou přišla parta kámošů od nás z Hážovic, jestli bych to nechtěl zkusit s něma. Tak jsem na to kývnul a vůbec poprvé slušně si zahrál v tělocvičně na ZŠ 5. května. A to s hokejkou, jejíž čepel byla zohnutá na opačnou stranu než hraji. :) Tenkrát se už formoval tým pro první ligový ročník. Závodně budu letos hrát třetím rokem, takže nic moc.

Jak se připravuješ na sezónu, která již klepe na dveře? President klubu by si přál postup, myslíš si, že kvalita letní přípravy je přímo úměrná těmto ambicím?
Lépe než předcházející dvě sezóny a to spíše po fyzické stránce. Postup A týmu a udržení B týmu by si přál asi každý z kluků. Cíl je reálný jen v případě, když na něm budeme všichni tvrdě pracovat! A co se přípravy týče, tak ta je určitě kvalitní. Záleží však na tom, jak k ní přistoupí především samotní hráči. Ta každopádně nemůže z nikoho udělat "atleta". Není to jen o letní přípravě.

Již hodně jsme slyšeli o loňské sezóně, kdy jste byli blízko postupu, jak bys ji hodnotil Ty osobně?
Herně byla mnohem lepší než ta předcházející a doufám, že ta letošní bude zase o něčem jiném. O postupu se mluvilo, nakonec byl také blízko. Ale co si budeme namlouvat, Vsetín i Karviná byli lepší a postoupili zaslouženě. Třeba se letos potkáme při výměně mezi 4. a 5. ligou.

Pokud se podíváme do historie zápisů o utkání vypadá to, že jsi v týmu jediný poctivý bek, který si nikdy v zápase nezahrál v útoku. Neláká Tě to tam někdy vyzkoušet?
Popravdě ani ne. Já se tam cítím podobně jako Kája "Vaja" Mana v dámské šatně! Na počátku jsem obranu bral všemi deseti, protože bych si v útoku fyzicky ani "neškrtnul". Postupně jsem pod dohledem mého bývalého a dnes příležitostného spoluhráče, pravého beka a našeho prezidenta, Zdeny Kulišťáka poznal výhody i nevýhody defenzívy a zvykl si to brát tak jak to je. Já jsem spokojen, navíc si můžu sem tam pokecat s gólmanem.

Na které florbalové okamžiky zatím nejraděj vzpomínáš? A naopak, které by jsi už nechtěl zažít? Skvělý byl zápas v premiérové sezóně nad Unií DK Ostrava, kdy jsme v posledních dvou minutách utkání heroickým způsobem stáhli třígólové manko a nakonec se rozešli smírně, což nás v konečném součtu posunulo na pátou příčku právě před unionisty. O jeden skvělý zážitek se postaral Zbygar Štamposký, když si před utkáním ve Vítkovicích namazal nohy hřejivým gelem, aby mu trochu změkly a nebyly ztuhlé, přičemž si před následným odchodem na malou stranu neumyl ruce. Jestli to mělo i tam stejný výsledný efekt jsme se nedozvěděli. Jisté je, že do šatny spíše doskákal. Taky si svým florbalovým výkonem zavřel definitivně cestu do prvoligových Vítkovic. Asi se místním skautům nelíbil jeho klokaní styl běhu. Úplně nejhorší zážitek vyšel z prvního utkání téže sezóny s Pivní četou Havířov. To se na mě řítil útočník soupeře, před kterým jsem trochu couvnul doleva, abych mu vykryl prostor u mantinelu. V tom momentě se má pravá noha "podkopla" levou a vystříhl jsem nádherný kotrmelec vzad. Soupeř měl tolik štěstí, že jsem jej ani nekopl, lehce si mě obešel a ve chvíli, kdy jsem se sbíral ze čtyř, jsem jen zahlédl nádhernou střelu pod levé víko, která znamenala vedení pivařů 4:1! Alespoň jsem pobavil naši střídačku, kde nebyl nikdo schopný pro záchvat smíchu mě ani zkritizovat.

Pamatuješ si na svůj premiérový gól? Proti komu to bylo? A co bys nám řekl ke svému geniálnímu lobu proti Šumperku v hale Cement?
Samozřejmě, vždyť padl taky až letos v pátém kole proti Olomouci. Na tom lobu zase až tak geniálního nic nebylo. Couch Daggy připomínal, že nemáme držet míč moc vzadu, ale spíše to nahrávat dopředu, abychom si nezkomplikovali jednobrankovou výhodu těsně před koncem zápasu. Tak jsem jej poslechl, mrknul před bránu, tam jsem viděl poskakovat Daggyho před brankářem, kterému jeho přítomnost očividně vadila. V hlavě proletělo jeho "…nedrž to vzadu…", tak jsem rozehrávku zchrtil a šoupl to hned z jedné na couche. Samozřejmě, že jsem to z té dálky neodhadl a přihrávka byla moc vysoká. Ten gól nepřekvapil jen mě, ale i samotného gólmana, který tak byl přelobován! Nevím, jestli mu Daggy v tu chvíli vykládal zase nějaké ty svoje vtípky (on totiž takhle oblbuje všechny soupeřovy gólmany). Pokud jo, tak to asi musel být ten o Pepíčkovi a chudobě!!!

Pojďme od gólů k bránění.., což je především tvým hlavním úkolem, s kterým útočníkem jsi měl největší problémy? Doslechli jsme se, že Tvou noční můrou byl v premiérové sezóně Pán Pánek (Vipers)? Co je na tom pravdy?
Starý známý pan Pánek, florbalový pojem, dva metry vysoký a přes metrák čisté váhy, nadevše milující své čtyčnohé přátele,…. Vypadali jsme jako David a Goliáš nebo spíše Golem. On to byl takový florbalový Alexej Judin. V lásce jsme se zrovna neměli. Párkrát si vyměnili pár hrubých slov, ale ruku jsme si vždy nakonec podali. Navíc mě byl vděčný za ty dva góly, ke kterým přišel díky mě jako slepý k houslím. Jen jak jsem uslyšel funění za zády, hned jsem věděl o koho jde, to se vždy blížila jeho výsost trampolína. Ale nebyl jsem sám. Všichni od něj lítali jako namydlení. Čerství kluci chodili na hřiště s cílem Pánka zničit a vraceli se se samými šrámy. Škoda, že jsme ho tenkrát, jak jej nikdo nechtěl mít v klubu, nekoupili. Mohli jsme být kamarádi, alespoň by mně to vepředu čistil a já tak měl více prostoru na útočení. Holt vedení zaváhalo. :)

Kdo s kým bude v sezóně v lajně, či obranné dvojici hrát je záležitost trenéra, měl bys však nějaké přání? Pokud se probojuji do základu, tak bych rád konečně hrál s někým nastálo. Asi po těch pravých becích moc řvu, když ode mě všichni utíkají. :) Tentokrát to vypadá, že budu hrát s Bobanem Mikundou. Něco jsme si už odehráli, tak to snad klapne. Na stará kolena bych si chtěl zahrát s lamačem dívčích srdcí Karlem "Vaja" Manou. Teď ještě ne, to bych musel běhat i za něj.

Z minulých rozhovorů jsme se dozvěděli i pár kuriozit, že třeba jeden z tvých spoluhráčů spává s holí, což je jakýmsi jeho rituálem před zápasy. Máš také nějaký svůj rituál?
Celá hokejka se mi do postele nevejde, já mám totiž ještě tu školkovou, takže si alespoň navečer odmontuji čepel a tu si hodím pod polštář. Rituál žádný nemám, jen jednou jsem si večer před zápasem namazal bolící nohy masážním ice gelem. Zajel jsem však moc vysoko a pak usínal v křeči… ! Ale jako rituál bych to nevedl a už to ani nemíním opakovat.

Od příští sezóny rozšíří klubové řady i junioři, byl jsi společně s Mirkem Baranem jmenován na post trenéra juniorů. Jaké máš cíle s těmito novými mladými tvářemi? To je velká neznámá. I vzhledem k tomu, že se začali pořádně scházet až koncem srpna. Několik z nich je na slušné herní úrovni, jiní se teprve učí. Pokud sami začnou na sobě více makat a přestanou se chovat alespoň při trénincích a zápasech jako puberťáci, můžou hrát pohledný florbal. Chce to jen více kázně, ale s tím se musíme vypořádat jakýmkoliv způsobem sami. Kvalitu všech soupeřů neznám, takže ani nebudu dopředu tipovat konečné umístění v lize. Myslíš si, že někteří z juniorů budou moci doplnit družstva mužů i v zápasech sezóny, kolik nadějí pro rožnovský florbal se zatím rýsuje? To rozhodně! Dva tři hráči by se našli, ale o tom si rozhodnou trenéři mužů. Je to jen na nich, zda jim dají příležitost se předvést. Já jsem připraven s nimi tuto možnost kdykoliv konzultovat.

Co říkáš na rozhodnutí spoluhráče Josefa Vavřína, který se rozhodl s florbalem skončit?
Tohle rozhodnutí je čistě Pepého věc. Já osobně jsem si jej coby hráče vážil, patřil vždy na špici. Je to hráč, za kterým se bekovi dobře hraje, ale svým přístupem k tréninkům a zápasům pokulhával. Nemůžeme donekonečna každého přemlouvat!!

Co je tvým florbalovým snem a jak dlouho plánuješ se florbalem bavit a zůstat u něj? Momentálně postup do 4. ligy. Nevím, jestli něco víc stihnu. Začali jsme trochu pozdě…:) Jinak se nám trochu nečekaně daří prezentovat tento sport na rožnovsku, což je asi našim největším cílem. U florbalu zůstanu pokud budu moci, taky ale dobře vím, že je spousta jiných mnohem důležitějších věcí.

Děkuji Ti a ať se Ti daří nejen ve florbale!
Díky.